Mé prokletí

Je ráno.Slunce kreslí po Tvé tváři,
otevřeš oči a svět náhle září.
Usměješ se,svět usměje se taky,
z oblohy utečou i poslední mraky.

Ráda se dívám,jak ráno otevřeš svá očka,
zívneš a protáhneš je jako kočka.
A v noci - Tvá vůně se s měsíčním svitem proplétá,
pozoruji Tě a roste ve mě touha prokletá...

Chci se Tě dotýkat jako ten paprsek měsíce.
Po celém těle,však víš kde nejvíce...
Víš,kam vést chci svou dlaň.A pak vzdám se Ti.
To Ty jsi má touha,jsi mé prokletí...