Žalář Tvého citu

Postrachem Tvým nitro železné
uvnitř těla tepe srdce do plátu

Místo není, duše uvnitř vězněné
zmenšují se, nerady místo poskytnou

Tvůj obraz zasazen do tuhého rámu
skrz ledy špatně chápu cit

Nepronikne ani paprsek Slunce po ránu
dechem svým měníš myšlenku v klec

Zvyk železnou košilí Tobě se stal
jen vůlí chtíče lze odepnout ji

/Odemkneš tisíce klecí a rozpoutáš
předem vyhranou demonstraci lásky/