Nic není jisté

Když den pozvolna umírá,
ty držíš mě v náručí,
mě nekonečné blaho svírá,
kdo mi věčnost zaručí?

Když slunce zhaslo jako svíce
a hladíš mě vroucím pohledem,
tvé polibky rozpalují mé líce,
sladkým chutná něha jedem.

Když krajinu chlad noci pokrývá
a já ležím vedle tebe,
v mé duši se naděje ukrývá,
že zas uvidím jasné nebe.

Avšak posel smrti svou kosu brousí,
mou naději rukama chladnýma rdousí.
Tvé tělo studí jako čirý kus ledu
Já vím, ve sklence bylo pár kapek jedu…