Dopis tvému srdci

Chci popustit uzdu
Emocím a myšlenkám
Proto beru pero a papír
A na nic nečekám

Usedám ke stolu
Jen pero do inkoustu smočit
Ale nevím co napsat
A čím začít.

Asi jen jedno ti napíšu
To, co mě nejvíc tíží:

Na tebe budu stále čekat
A doufat, že se naše shledání blíží.

Uvidím, jak se naše oči setkají
A ruce propletou v zářivé noci
Vím, že jsi mě neopustil,
Ale mé srdce si nechal tlouci.

Ode mne si se vzdálil
na daleké míle
plamen úzkosti mě na věky spálil
nestačí říct „Pomoc“ mé víle.

Doufám, že hvězdy ti můj dopis doručí
A kam?
O tom je Měsíc poučí.

Poletí za tvým srdcem
Na křídlech andělských
Až tam do černočerné noci
Do komnat nebeských.

Však zdání klame.
Vše není jak vypadat má
Něco není snění
A něco se ti zdá.

Má láska neodešla
do krajin nebeských,
které jsou plny
bloudících pocestných.

Je ode mne vzdálen
Světelná léta
Je ve světě jiném
Tam, kde se létá.
Říkáte-každý lásku najde,
dřív než slunce zajde

Já tu svou dávno objevila,
Však ve sféře odlišné od naší
Tam, kde je on,
každý každému lásku přináší.

To činí rozdíl mezi našimi světy

Než být bez tebe raději budu trpět dalšími léty…