Bezejmenná

Vnímal to očekávání
Jakoby se mělo vprostřed tmavé noci
……………………rozednít

Lípy za okny domu strnuly v bezvětří
Nehybné kmeny životů…

Jejich vůní
byť chýlilo se k podzimu
neslo se pár slov
jen tak hozených do větru

Ne
nebylo to vzpomínání
Zaslechl zvolání
Neslo se hlubinou
jeho duše

Jako na jezerní hladinu
spadlý list
vracel se ozvěnou
zase jednou
ke svému břehu zpět

Naděje přístavů
s poklidnou lagunou míru
a pokornou vírou
mámivých objevů

Uvít si znovu hnízdo
Mít domov na větvi
u jejích oken
a znovu žít…

Vnímal to očekávání v sobě

A ta noc…
byla tak nekonečně dlouhá