Abolkásem Lahútí (tádžický básník 1867-1957)
Čtyřverší
Tvé rozmary tak protichůdné jsou-
těžko je mohu splnit najednou.
Odejdi- tak mi hovoří tvá ústa,
oči však velí - neodcházej, zůstaň!
Včera jsme s hvězdookou spolu se procházeli,
dnes bloudím v mlze sám a osamělý.
Jak milostný večer byl - ach ano!-
jak surové je ke mně dnešní ráno!
Hlava myšlenek na tebe je plná,
vidím tě, sotva vejde v okno luna.
Když zahrada po ránu usmívá se,
vidím tě v každém kvítku - v jeho kráse.
Vážím si těch, co neklekají,
kteří svůj život výměnou za čest dají.
Z celého srdce hrdinu chci ctít -
ač duši dal, nedal se zotročit !
07.09.2007 08:33:00 | Marfuša
"dispozici náš mě," oprav si na "máš" :-)
Ten poslední řádek... zná G.P. z vlastní zkušenosti ;-)))
Drž se chlape... taky jsem teď černý list v kalendáři přelepila žlutým... ;-)
Roboti píší... A GP? (no přece paráda!)
05.09.2007 14:45:00 | Levandule
whohooo, tak nějak jsem se malancholicky začetla...a na konci jsem si prskla na monitor, jau!:)
05.09.2007 14:23:00 | Trdlo
... jo Šmudlo, ... a občas i na prdel ... :-))
však to znáš, ...
*- ... a nejkrásnější je to usmiřování ... :-))
05.09.2007 14:11:00 | HarryHH
Něhu dostaneš v hektolitrech, megakilech, se vsadím.
Sice ne ode mne(nebul), ale dostaneš!
05.09.2007 14:08:00 | smudlinek