Krajina srdeční

Proč jsi tak vzdálená lásko?
Mé oči pálí a hledají, ruce vyrostly proto, aby objímaly
A uprostřed krajiny srdeční objevila se malá pustina
Jako vypálený cejch teď září a stejně bolí
>
Proč jsi tak tajemná lásko?
Pravdu skrýváš v oblacích z romantiky
Do brýlí maluješ růžová skla
S rozumem hraješ si na schovávanou
>
Proč jsi tak opojná lásko?
Chci do dlaní tě vzít jak vodu průzračnou
Chci tebou omýt celé tělo, cítit tě
Než se tak jako voda v dlaních rozpadneš do malých stříbrných kapek,
které už nikdo nikdy neslepí
>
Proč jsi tak bolestná lásko?
S tebou ani bez tebe, srdce hoří,bolí, křičí
A rozum už prohrál svoji poslední bitvu
Teď spí, vysílený, kdesi v troskách mého těla
>
Proč lásko?
>
Proč jsem tak vzdálená?
Stará jako sám svět a přece nezkušená
Prázdná jako samota, jako poslední pohled tvých očí
Tak nepoznaná, zranitelná, studená jako kapka jarního deště
>
Proč skrývám svá tajemství?
Strážím je před těmi, které miluji
A vrhám se do propastí cizích bytostí
Nahlížím do srdcí a pláču s nimi, dotýkám se..
>
Proč jsem tak ztracená?
Uprostřed davu známých tváří
Uprostřed vlastního těla, do kterého mě zašili
Ztracená malá bytost
>
Proč mi tak chybíš lásko?
Dívám se na tvou tvář každý den
Každý den je jiná, proč tě vždy nepoznám?
Oči mě zrazují. K čemu schránky, k čemu těla?
Jsem vězněm vlastní nedokonalosti a otrokem tvého krásného "já"
>