Dlouhý den

Rudý je plátek růžového okvětí,
krvácí v pekelném svém žalu.
Sám v šeru usíná tiše...
A šeptá do tmy svůdné klišé.

O krásce beze snů,
jež nebeské má oči.
O krásce s trápením,
jež umí dávat radost.

Rty plné,jež líbati je um,
kaštanové vlasy vonící po bezu.
Každá vlnka bere mi teď dech...
Sražen krásou a teď se vezu,
tak naráz, prostě bez otázek bum!

Hledím na ni občas nepoddajně
a květy růží ji čas od času nosím.
A oni vypráví mi o ni tajně.
Každý den, každou noc lásku o ni prosím...

Je můj život, sen i spása.
V klidu nenechá mi její krása...
Jsem však už jen kamarád teď pouhý,
od té doby den je dlouhý
a já nevím jak dál...