Týden

Do větru vykřičím obě ta slova,
druhý den v dešti volám je znova.
Třetí den nevidím přes hustý sníh,
však volám je znova, zní to jak smích.
Čtvrtý den v mlze volám je zas,
křičím a pláču až slábne mi hlas.
Pátý den na slunci bez sil řvu dál,
snažím se vzpomenout, kdy jsi tu stál.
Šestý den poklekám před hromy a blesky,
doufám že přideš a bude zas hezky.
Sedmý den ležím pod nádhernou oblohou
a volám až tam, kam ani ptáci už nemohou.
A teprve po tomhle všem mi odpustíš a voláš je taky...