Vzpomínky plují

Kapky po okně stékají,
mé oči pochopení hledají.
Oči plné šedi a bolesti,
kdo by je mohl životem vésti?

Sedím u okna, dívám se na nebe,
nechci být sama, ale u Tebe.
Mé srdce ale stále plné bolesti je,
hodně si vážím lidí, díky kterým mě u něj zahřeje.

Vzpomínky, pořád to bolí,
je to jak posypat ránu solí.
Čas a život mi je postupně berou,
z mých očí se slzy derou.

Chci být šťastná, ale potřebuji čas,
zlomené srdce, bolest na duši, zlomený vaz.
Jsem ale ráda, že už to je za mnou,
stalo se to minulostí, vzpomínkou pouhou.

Teď ale nový smysl života mám,
našla jsem a už nehledám.
Lásku porozumění,
někdy se i bolest v dobro promění.