to kdysi...

To kdysi pán Bůh
naši zemi tvořil

a kytičky blankytné,
pro Tvoje oči
do mošny si schoval,

a ze všech stonků ,
kmínků,
co dal světu,

pro Tvé tělo,
schoval
ohebné a vábné tvary,

v laskavosti,
kterou vléval
do stvoření živých,

z té bije Tobě ,
v krásné hrudi sval,

pak v blízkosti Tvé,
nedokáži uspořádat
kloudnou větu,

to v poměnkových očích,
láska sama
se ted zrcadlí,

a jménem Tvým se pyšní
hrdá v davu,

a přesto prostá dále
zůstává,

nehledá uznání
ba ani slávu

vždyt Tvoje všechno..

její bytí má...