Potůček

Potůček

K líbezným tónům malého potůčku,
pomalu půjdeme krůček po krůčku.
Magickou hudbou my teď jsme vedeni,
v ten pravý čas, chceme být svedeni.
Jako dva motýli co na květu splynuli,
křidélka líbezná teď k sobě vinuli.

Kráčíme dále, jsme oba bosí,
studené kapičky nám nohy rosí.
Sjíždějí po nohách ze všech svých sil,
předvádí taneček těch lesních vil.
Z hedvábných pavučin utkané sukýnky,
spojí se kapičky v blyštivé pramínky.

Po trávě měkoučké jdou naše nohy,
v hřejivém sluníčku vzývají Bohy.
Paprsky jiskrné blaží nás po těle,
spletem si ruce, tak trochu nesměle.
V představách touhy tiše teď bádám,
z plamínků v očích tvých však jenom hádám.
Překročit smím-li dnes tvůj pevný hrad,
aby se ten pocit i k tobě vkrad.

Všeptávám tichounce slovíčka krásná,
zahrnout polibky tvá ouška slastná.
Potůček klokotá, líbezně hraje,
jak oddat se druhému, až se dech taje.
Z měkkého mechu k nebesům vzlétnout,
od této slasti nechcem se zvednout.
Prodloužit okamžik v světelný čas,
chtěla bych proměnit teďko a zas.

Jitřenka vysvitla, už je bílý den,
otvírám oči své, zas byl to jen sen.
O krásném potůčku, co nám dvoum hrál,
vlnky té rozkoše už plují vdál.
V poklidnou hladinu tam někde se mění,
já chtěla bych upadnout zas v blažené snění.