Jed v srdci

To, co cítím, popsat se snad nedá,
Vlnu bolesti, co se ve mně zvedá,
Srdce mi jen pláčem usedá
A vnitřní bolest vyjádřit se nedá.
Ten, co měl by bít nejbližší –
Od vraha se neliší
Když každý jeho pohled jen
O nenávisti svědčí
A moje srdce když promluví tak s.o.s. ječí…

On nepromluví laskavě na mě, to nedokáže,
Jen se zavázeným jazyk
Když musí mluvit, káže

On nepromluví vlídným tónem,
Každé slovo – ostrý nůž,
On není přítelem mým –
Již je zcela jiný muž…

Já zaslíbila svému srdci
Věrnou lásku navždy jemu
Já slíbila, tehdy rci,
Nechci být jedna z harému…
Ne to nejsem -
Jsem ještě míň,
Jsem saň nebo utrpení síň –
Však jednu věc s určitostí vím –
Mě nemá rád dávno – co s tím…

Vím, je těžké odejít
A pak dál – přežívat či žít –
Vzdát se budování vztahu
A dál svou cestou jinou jít –
Dokázat se rozejít..

Vím, že trápím sebe tím,
Že jsem pořád., znovu s tím,
Kdo mě nikdy neměl rád,
Kdo mi uměl vždy jen lhát---

A pouze na jiné se smát…?((