Na chodníku v kaluži

Rudá noc a venku kape,
kap...kap...kap...
Mé srdce tluče na chodníku v kaluži
plné bahna a temné vody.
Tvá noha po něm čas od času šlape...
Nač dočkal jsem se této doby?

Chci ho zvednout, nemohu však,
vrána Tvých kouzel vyklovala oči moje,
vzala mi můj zrak.
A já jak sloupoví tam stál...

Sval leží, těžko už jen může tlouci,
proč o Tobě zdá se mi sen?
Proč v hlavě straší mi teď smutku brouci?
Proč srdce moje z okna vyhodila´s ven?

Rudá noc a venku kape,
kap...kap...kap...
Mé srdce tluče na chodníku v kaluži
a nikdo ho již nezvedá...

Slepý láskou stále,
nevidím, že nejsi má již více...
Nožem probodnutá záda,
ostří skrze plíce...
Nemohu popadnouti dech...

Až padnu mrtev k zemi,
lásko moje,
věř, že tam někde smutno je mi...

...Navždy...