Proč stále….???

Bolestivost bolestínské duše
Tuší v poli s kuší
Zvedáš opratě a….

Švihneš… proklatě…

TO bolí
Dva
Sami v poli
Vzpomínáš?
Bylo nám fajnově
Ale od té doby…

Jsi tak plný zášti, zloby,
Očima se Tě ptám bez otázky:
Proč na Tvém čele jsou jen vrásky,
Proč smutek planý
Kalí srdce věrné,
Když tolik lásky
Dávalo ti jak
Jak smetí v odpadu sběrném?

Proč tolik bolesti najednou ti mám dát,
Když cítím, že tím neubude Tvůj chlad?
Proč ničí mě tvá lhostejnost,
Proč pomýšlím na nevěrnost,
Proč dusím v sobě Jedno slovo:
Rozchod – vždyť říct jej já mám právo…

Chodíš kolem mě jak cizí muž,
My se nemilujem už,
Kolem Tebe se motám, jak to jde,
Přesto je mi ze mě zle –

Jsem neurvalá,
Nezkouším již nic –
Stejnak – kdo jiný ti dá víc –
A ty to víš…
Snad proto mě nepouštíš…..??