Jeskyně

Uprostřed moře, kde vlny se tříští,
tajemná jeskyně ční,
ač stále hledám a hledám,
nemohu najít cestu k ní.

Je zahalena tajemstvím,
skrývá se v oblaku vodní pěny,
jen občas zazáří do dáli
jako záhyby krásné ženy.

Svou krásu vyzařuje světlem,
které jakoby z jejího nitra vychází
a všichni co náhodou plují kolem,
rázem se ocitnou v nesnázích.

Mě však vábí mnohem víc,
líbezný hlas ve snu slýchávám,
vábí mě jako Odyssea Sirény,
nevzdoruji - vábení se oddávám.

Nyní jsem na konci svých cest,
kamenným vchodem proplouvám,
ač se možná stihne boží trest,
k jeskyni já promlouvám:

"Jeskyně ty čarovná,
proč mě vábíš k sobě?
tak zjev mi svoje tajemství,
když přišel jsem já k Tobě."

Uprostřed jeskyně na podstavci,
zhmotnila se náhle truhla,
uvnitř nalezl jsem zlatý klíč
a krev mi v žilách ztuhla.

Teď už je mi všechno jasné,
miluji Tě přece,
našel jsem Tvou jeskyni
a ten klíč, je od tvého srdce.