Nemůžu,už nic?

Plout ve své představivosti,
nechat se unášet silným proudem myšlenek.
A pak z polštáře sušit si slzy
a dávat si je za rámeček.

jak může fantazie zradit?
jak může být rychlejší než samo bytí?

Tak už snít nemůžu,představovat si,pohrávat si s myšlenkami,
a můžu aspoň přemýšlet?

a když ne,tak přeci nemůžu ani žít...