Románek
Anotace: Vím, čekáš, ale mé pravdy - se nikdy nedočkáš... Tak proč se mě, drahý - tak moc lekáš..?
Proč já pro tebe slzy roním,
vždyť ty máš úsměv jenom pro ní.
Srdci já jsem poručila,
natolik zoufalá jsem byla.
Vím, co míti jsem nemohla,
a míti mít nebudu.
Přesto doufám -
že na tebe nezapomenu.
Dávám své srdce v šanc,
myslím, že láska je jen klam.
Dnes nedám možnost jiným,
nedám ji ani tobě.
Moje tělo stále žije,
ale duše je již v hobě.
Neklamala jsem, že po tobě
toužím.
Moje srdce, city,
vše kolem mě krouží.
Zaváhal's, možná kdyby ne,
tak mohl jsi mít všehcny.
Ano, to stále můžeš,
ale již ne mě...
Komentáře (0)