Múza s červenými rty

ticho zní,
rezonancí,
jak splašené,
stádo koní,
jen hlásek slabý,
co se modlí,
k měsíci,
na hvězdné stříbři,
provázek strachu,
z copánků vrahů,
vysílá k němu,
zahalenému v nachu,
a vlci vyjí,
to ticho silí,
to ticho před bouří,
v mém srdci sídlí,
jen múza z mlhy,
chytla mé tělo,
vtiskla mi pusu,
a zmizela v šero,
...a znovu ticho,
v bledé tváři měsíce,
ale hřeje mě rudý,
obtisk rtů na líce...