a tak

a tak zavíráme oči,
pro slzy,
co nám tváře znovu smočí..

a tak zavíráme ústa,
pro slova,
co jsou stejně pořád pustá..

jako ta třináctá komnata v hrudním koši
a tak jen smutek utápíme v němé plyši..

,,malá holčičko ve smíchu schoulená,
proč pak si tak vzdálená?''

,,jsem tam, kde na mě nikdo nemůže,
tam kam na mě nikdo nesmí,
jsem tam, kde nikdo nic nezmůže,
pokud stejný sen se mnou nesní.''

a tak jsem ztratila klíč od vzdušných zámků
a od růžových beránků.
od zlaté korunky s drahokamy,
od prince a princezny,kterými jsme byli my.

a tak zavírám oči,
pro slzy ,
co mi polštář močí..

a tak zavírám ústa,
pro slova ,
co jsou jen lež pustá..

jako ta prázdná třináctá komnata v hrudním koši
a tak jen smutek utápím v jemné plyši..

,,podej mi ruku princezno ztracená!''

,,nevidím tě holčičko vzdálená...!"

,,zavři oči a otevři duši,
pak uvidíš to co já.
vždyť snít ti tak sluší!''

,,chci se jen vrátit tam,kde to každé dítě zná.
být zase znovu nevinná...''