Romeo a Julie

Rozednívá se,
musím odejít,
nemůžem se spolu vídat,
musíme se rozejít.

Ne, dál chci s Tebou být
a ochranu Ti dát,
oboum rodům postavím se,
my dva, se budem brát.

Ač mi otec v cestě stojí
a matka Tvoje proklíná mě,
ptám se, staneš-li se ženou mojí,
ptám se, zda-li miluješ mě?

I otec Vavřinec už svolil,
ani chůvička už není proti,
no tak, co mi odpovíš,
budeš mojí chotí?

Svatba bude nazítří,
tajná, to se ví,
budem spolu u oltáře stát,
no tak, co mi odpovíš?

Na rodiče nedbej,
nikdo nesmí naší lásce bránit,
chci mít s Tebou kupu dětí,
až do smrti Tě chránit.

Jako bych ano slyšel ve větru,
musím už jít, je ráno,
tak mi dej, hubičku na cestu
a modli se, ať je nám přáno.

Jak jen to přečkám do zítřejšího poledne?
Snad sílu dodává mi Tvého srdce bušení,
však něco moji mysl trochu tíží,
mám neblahé tušení.

Lásko, nebude nám přáno,
co my dva zmůžem s osudem,
v jeho knize stojí psáno,
že my dva spolu nebudem.

Mám vizi, vidím hrob
a já nad ním roním slzy.
Mám strach, že ta vidina,
se splní velmi brzy.

V rakvi leží Tvoje tělo,
jsi bledá jako sníh
a já Boha ptám se,
kam se poděl ten Tvůj smích?

Ta vidina se jasní,
neboj, přijde šťastná doba,
lásko má, v té rakvi,
ležíme tam oba.