A neusmál se a neusmál

Vidím ten pohled a cloumaj mnou emoce,
to když jedna láska končí v potoce
lží a beznaděje.

A on jen stojí a
neusměje se a neusměje.

Nakonec se jeho tváře spojí
v křečovitý smích
a mě napadá tolik slov zlých!

Proč zmizel ten cit, co překonal by celý svět?!
Zpět!
Hned!
Něco přec muselo zbýt!

Chtěla bych vrátit čas. /Vážně?/
Kdy nebyla mezi námi zeď,
kdy psala jsem o něm poezii...
/...a co dělám teď?! /