podzim

Neviditelné skoro v písku spláchl déšt
jako šlápoty na pláži
Přijdou další kroky,
nové stopy
a každá v ten pravý okamžik zmizí,
jako zmizela záře ze slunečnicových polí,
zůstal jen smutný stín
a já- osamělý paprsek slunce
pronikajíci pralesem stínů,
jen tma,
tak příšerná děsivá tma,
že přestávám hořet
a ticho,
neslyším tvé srdce,
peřstalo bít a mé nádherné,
zlaté slunečnice
sklopily tváře v hlubokém,
podzimním smutku