Střepy

Topím se v samotě a pomoc hledám,
o svém trápení povídám hvězdám,
náhle se z mého srdce staly ostré střepy.
Najde se někdo,kdo je zase slepí?

Schovám je do dlaní a krvavý potůček z nich stéká,
smíchá se se slzami a z potůčku je náhle řeka,
bere s sebou vše-stíny,měsíc,hvězdy,
chce i střepy a mě,že prý tak poznám štěstí.

"Tak už pojď!"stále na mě křičí,
ten její křik moji duši ničí,
ale já poslechnu a střepy do řeky hodím,
pak i sebe nechám unést proudem,čímž se vysvobodím.