Vyznání

Už dlouho ti chci něco říci,
však pokaždé, když spatřím krásu tvou,
tak, jako vítr sfoukne svíci,
tak slova v ústech se mi rozplynou.

Obloha oblékla se v karmínový šat,
já předávám básni svou idey
a mám touhu tě dobývat,
tak jak Romeo svou Julii.

Tys má láska, tys má jediná,
tys ta, na kterou myslívám,
tys má hráz hříchu bez stavidla,
tys neřízená střela, loď bez kormidla.

Láska, řečeno prostě, jednoduše,
prostoupila naše duše.
Tvá jest lehká jak pírko z ptačí perutě,
proto ať zemřu, lásko, jestli zklamu tě...