Přišel jsi, ublížil a zas odešel...

Prázdninová láska snad to byla,
Proč já se nad pohledem Tvým tak rozzářila?
Milovat za dva dny je bláznovství,
Tak proč s Tebou jsem se cítila jak vládkyně ve svém království?
Proč bylo mi s Tebou tak krásně,
Když jiné patříš,
Jiné máš skládat básně a říkat jí jak rád jí máš,
Tak proč to bolí,když tak sladce se na mě podíváš?
Nejsi jen bláznovství, jsi můj vládce,
Já jsem Tvé poddanství, sluha, co rád Tě má.
Ty jsi můj pán, ten co v hrsti mé srdce drží,
Vždy když řekneš,jak rád bys mým milým byl,
Je jak kdybys schválně s ním o zem udeřil.
Chci být Tvá, Ty prý můj,
Tak proč musí nám v cestě stát?
Proč musí mi Tě nevědomky brát a
říkat,že jsi její?
Když ovládáš i srdce mé?
Tak vyber si, vyber si a jednu z nás titulem královny podaruj,
„Vyber si mě“, „NE,mě!“, nech Tvé srdce ať štětec uchopí a Ty jen jedno jméno namaluj.
Napiš ho čitelně, hůlkovým písmem,ať vím, zda Tvá nebo čí jsem.
Napiš ho a uteč pryč!
„Pojď ke mně můj králi, budeme spolu se proplétat životem tu i v dáli.“
Kdepak,já nebyla Tvá vysněná,nebo snad ano?
Hold osud vstoupil mezi nás a mě zbylo jen srdce,co cítí se samo.
Měj se krásně a už se neukazuj,
Hold vznes mi a na cestu životem po boku výherkyně si boty ušité z mých vzpomínek plně nazuj.
Nezbylo mi nic než jen vzpomínat na krásné chvilky s Tebou,
Jo, miláčku, byl jsi to nejsladší, co jsem spatřila,
Ale hold mé naděje vzal sis spolu s ní ke srdci sebou.