Sluníčko

Na mýtince,
jako kvítí,
stále se točí,
za sluníčkem, co svítí.

jsem mezi nimi,
ten co se točí
za krásou,
která pro mne nemá oči.

jsem jen další tečka,
kterou tadle věta bude mít,
až uspokojím představy,
až prestanu snít.

situace zdá se býti,
poněkud nešťastnou
jen stále sníti ?
o snech co se nestanou ?

člověk byl stvořen,
aby miloval,
měl oporu
a nestonal.

proč tedy mít obojí ?
k čemu je to dobré ?
jen s lítostí
postrádat něco krásné ?

jen čekat,
až se čas naplní
až budeme vydechovat
na smrtelné posteli ?

když je srdce prázdné,
kdo jej naplní ?
v čem to vázne,
že láska sama nechodí ?

sluníčko,
posviť mi
na cestu dlouhou
za mou vysněnou touhou...

miluji Tě