Na věčné časy

Na věčné časy…

Vězela jsem ve tmě a znala jen stín
Možná jsem nechtěla ven, možná mi vyhovoval splín

Bludný kruh, který se uzavíral
Pár okovů, co těsně mě svíral

Když i poslední záře mého slunce zhasla
Když se svět ve mně nebezpečně třásl

Objevil se paprsek, pronikl mi do duše
Jako by to věděl, jako by naslouchal předtuše

Ze tmy se vynořila jasná postava
Podala mi ruku a proti všem se mě zastala

Cizinec, který odhalil svou tvář
Pro mě, a já vydechla: Snad se mi jen zdáš

Usmál se a slíbil, že mě vysvobodí
Že zažene stín a ke světlu mě znovu probudí

Svůj slib dodržel a láskou mě zahalil
Na strunu naděje pomalu mě naladil

Stín ustupoval a temnota mizela
Znovu jsem mohla dýchat a opět jsem jasně viděla

Pak přišel zlom, osud nám nepřál
Sotva nás oba trošičku ohřál

Už se přiblížil čas separace a rozloučení
Měli jsme se dát vlastními cestami, co nám byly určeny

Tak hrdě zvedám hlavu a říkám pojď
I když dál nepůjdeš se mnou, bude to boj

Boj, který musíme vyhrát
Navždy sví, přestože každý zvlášť

„Maintenant, aujourd'hui, demain et toujours... toujours, toujours, toujours.“