V padajícím listí

Spokojeně ležíš
na mém
nahém bříšku
a kolem sněží
ze stromů listí
jak v otevřené knize
můžu v Tobě
čísti

(Možná..
jen se nezavírej..)

V kabátě sešitém
z útržků
naděje
skládáš si
do sebe
prokleté sny
a šeptáš
že nic
se neděje

o mně
se bát nemusíš

(jen tiše
padám dolů)

Pojď
a oslaď mě
pár lžičkami
medu
a pak
každou středu
rozepni prsty
a napoj
horkou kostkou
z ledu

(ty sladké touhy)

A možná
Ti to srdce otevřu..