Citové vydírání

Citové vydírání

Jsi mi blíž, než jsem já tobě,
oba víme, že marně unikám zlobě.
Dusím se při představě, že někdo jiný má s tebou strávit čas,
zlobím se sám na sebe, že někdo jiný uslyší tvůj krásný hlas.
Už není to ani láska, co k tobě cítím,
teď připadá mi, že do propasti se zas řítím.
Ale za chvíli jak uvědomím si, že u tebe nemám ani šajn,
za tu krátkou chvíli, bude mi zase fajn.
V každé větě hledám jen náznak flirtu či naděje,
ale běda mi, už měl bych vědět, že pravda tuhle nepěje.

V mém srdci budeš napořád,
zbyde tam plamínek který bude hřát.
Teď chci abychom byli přátelé a kamarádi,
abychom se měli „jen“ takto rádi.

Tak hážu city násilím do dálky,
ale stále vidím tvůj obličej víly Amálky.

Avšak ten cit se vrací jako bumerang a dává mi tvrdou ránu,
možná bude lepší, když půjdu k pánu.
Chovám se jako blb, citově vydírám kamarádku,
doufám že rychle zapomene na těchto pár řádků.