Utopím se v bezmoci

Už sama jsem tak dávno bez lásky…

Proč? Proč unikl jsi tak snadno
Po letech strávených ve štěstí,
Která pak sklouzla do bolesti…

Už dávno žiju vedle Tebe
Jak vedle cizince… to zebe
A dávno vím, že nejsi ten pravý,
Co zklidní mé uvolněné mravy…

Ti, co mě rádi mají,
Ti, co můj cit už znají,
Ti, co div nedýchají…

Oni jsou se mnou jako v ráji..

Ale já chtěla Tebe,
Mé vanilkové nebe,
Lásku už nepoznám takovou –
To cítím –
V Tvých očích však lhostejnost vidím…

A to moc, moc bolí,
Oči plné soli,
Slzy skrápějí klávesnici –
Bolest hoří, dřív byla spící –

Už nemohu dál skrývat v slzách, v srdci trápení,
Vím, že jsem to jen já –
Nejsme oba zmatení,

Proč to tolik cítím, když ve Tvém srdci vidím,
Že není proč se trápit?

Proč to vlastně bolí,
Utlačená vlastní solí…

Když i Ty chceš znovu jinde začít…

A tak utrápím se snadno, komu není radno, tomu není pomoci…

Utopím se v bezmoci….