V zakletí

Z rozpuštěných vlasů, chtěl bych Tvůj život číst,
zbývá málo času, tak nepospíchej pryč.
Svět se stále zrychluje, štěstí nás míjí v dáli,
čas nám život zkracuje, už prchlo naše mládí.
Podívej se na mě zblízka, život vrásky přidává,
rozpukaný jako břízka, v duši temná nálada.
Počastuj mě slovy, která něžně zní,
Tvá duše tělo zdobí a rozdmychuje hřích.
Jen něžnost Tvého objetí, dává mi sílu žít,
v slzách svého dojetí, já chci Tě denně mít.
Netoužím už po ničem, co hmotné být se zdá,
z reality vyvlečen, do snů pak zapadám.
Jemnost snového výtvarníka, vtahuje mě v děj,
život mění v nevolníka, který je zakletej.