Rány nožem už nesnesu (A nechci)

Ty rudé pozůstatky
mého citu nejvyššího
co sypou se Ti
na Tvou krásnou hlavu

(kterou tak ráda jsem
hledala v davu
vedlejších rolí světa)

Jsem jediné nechala
v černém vlaku
co znamená Tvůj život…

Oslepla jsem a čekala
šeptala otázky
a hledala odpovědi
najít jsem je ale
nikdy nechtěla…

Do slunce jsme se
vždycky dívali
a ty si se smál
že mžourám jako
zamilovaná užovka…

S otevřenou náručí
jsem přijímala
všechny city co jsem
uměla i dát…

Dávala jsem je Tobě
a ty si je
někdy odporně přehlížel
a přesto jsem odpouštěla
každou ránu nožem
co si zasadil…

Rozpáral si mé srdce
a to Ti teď padá
na tu krásnou hlavu…

Zadus se kousky
když nechápeš!
Utop se slzami
když nemiluješ!

Milovat si naučil
jako správný kantor
ale praxe
už umřela…

Uleť pryč!
(A vrať se ke mně…)