Vězení

Nemilosrdný soudce
chtěla jsem se hájit
Pane, já dokážu nevinu!
a můj hlas zanikl v prázdném srdci.

Cizí ruce odvádí mě pryč
temná chodba bez hlasů
jen cela sténá studeným železem
sedím na své pryčně, němá…

Na doživotí zněl verdikt
nezasloužím si žít v záři slunce
nehodna štěstí, zázraků
bachař s hlavu ubrečeného klauna.

Podlaha zbrázděná slovy
stěna pokrytá dotyky
polštář usychá bez polibků
a já sedím na své pryčně, němá.
*
Stal ses mým soudcem
láskou jsem se provinila?
samota se mi stala celou
a smutek dělá bachaře.