Ne! Ještě nejsme sami

V místnosti kde už dávno hodiny neměří náš čas
v místnosti co navždy spojila nás
jsi mě nechal samotnou napospas žroutům citu
nechal jsi mě tu, sám šels do úkrytu.
Proč já tu samotná na tebe stále čekám
city mě zžírají- tak jděte někam!
Věřím tomu, že se vrátíš a řekneš "Dál tě mám rád"
jak jsi mi už řekl tolikrát a já tomu věřím na pořád
lámu si hlavu a přemítám věčné nesmrtelné proč
proč todle proč tamto? Proč pláčeš, proč křičíš? Proč?
Ani se nemůžu vyplakat, všechny slzy vyschly ve mě
tvůj žár je vysušil, když hořel tak temně.
A já tě přezevše tak miloval... nedevše
teď se ve mě všechno pře
zdali miluji či nikoli
kolik lásek mi mé srdce ještě dovolí?
Už teď je tak zničené. Doktoři nic nezmůžou
bláhově si myslí jak operace pomůžou
na co jsou však srdci přístroje, naco je stehy zavíráno
stejně praskne žalem, když mu není lásky přáno
láska by ho vlastně taky nezavřela
neboť srdce chce být otevřené dokořán-přijímat lásku zcela
tak kde se stále ztrácí života mého pán?
oba jsme dostali už dost krutých ran
jedině láska naší bolest zacelí zcela
ta tvoje volnost není láska, láska to je cela
cela pro dva co chtějí žít jen pro sebe
ty tu budeš jen pro něj a on jen pro tebe
sami dva- mezi všemi, uprostřed světa
"Dál tě mám rád" je klíč a ne žádná věta.