Tys proťal mé dny
a vykouzlil z nich naše...
...tebou vrátila se duše
do mého těla
a zmateně se ptala -
jak se co dělá,
dávno v té tmě
málem všechno zapomněla...
Nejsi princ /to bála bych se,že odvedou tě na zámek k princezně/,
možná anděl/křídla jsi pečlivě uložil a já jsem šťastná,že i bez nich lítáme spolu/
Ale - určitě jsi zhmotnělá něha a moudrost,
barevnost vesmíru /a taky trošku Můj.../
Miluju tě
a při každém ulehnutí na tvé rameno
procházím za zavřenými roletami tvých
oblíbených blankytných světel každý okamžik,kterým Nás
rozsvěcíš jako lampiónky na letní slavnosti...
A víš...znáš mě...jsem si jistá...
Jsme s tebou šťastné.
22.09.2007 17:58:00 | Žqáry