Sen

Měsíc prší, v mé duši je prázdno,
světlo co mě hřálo tak brzy zase zhaslo,
velký, krásný sen v krutou realitu se změnil
a moji naději nenávratně zabil.

sen, tak šťastný sen, který strašně bolí,
mé rány se tak lehce nezahojí,
srdce mi krvácí, tak prudce tak smutně,
nemoho spát, jsem jako v hrobě.

proč jsem to vždycky ja kdo nakonec pláče,
chtěla bych říct je: chci tě...
aby se ten sen konečně vrátil,
má duše hoří, svit mě zabil.

sny jsou kruté, ale opojné
nádherné, tajemné, nevyzpytatelné...
vrať se mi prosím už nemohu dál,
chci za svým snem zas letět vdál...