Svítá...

Svítá,
odcházíš ode mne,
ráno nás vítá
a je tu začátek nového dne.

Jak krutě krátká
byla tahle noc,
však zbyla mi památka,
na to, jak toužíš po mně moc.

Jen Tvá vůně v polštáři
mi zůstala,
o to víc však zazáří,
že mou se stala.

I vůně už zmizela,
polštář je slzami kropen,
jádro pochybností ve mně zasela
a ty ozvat se nejsi schopen...