Láska

Láska

Potkala jsem pírko na louce,
bylo jemné, bílé a vznášelo se tak lehounce.

Začalo si se mnou hrát ...
Vítr mi ho chtěl odvát ...

Vzpomínám si, že bylo jaro.
Všechno kolem právě kvetlo.
Moje tělo to zaznamenalo,
když v závějí květin vzlétlo...

Letěla jsem nočním nebem,
všude kolem plno hvězd,
které chránil měsíc...

A v tu chvíli jsem pocítila něco moc krásného.

Celé tělo se mi chvělo
a já letěla výš a výš.

Ten pocit byl tak zvláštní a tak nezapomenutelný,
celý svět se v tu chvíli přestal točit,
čas se zastavil,
všechen šramot ztichl.

Slyšela jsem jen tlukot svého srdce.
Byl tak silný a tak hlasitý ...

A pak jsi přišel ty.
Něžně jsi se dotkl své princezny.

Přála jsem si,
ať slíbáš mi smutky z očí,
ať mě můžeš hasit ve své náručí,
ať ochutnáš mě jako dortíček s pralinkou,
s pralinkou malinkou, s náplní slaďoučkou,
chci zase být s tvou tvářičkou mlaďoučkou.

Jak ráda bych v nebi byla,
jak ráda bych na obláčku štěstí žila.

Je to však skutečnost nebo sen?
Musím se smát, vždyť je to láska jen.