Motýlci v břiše ..

To ticho, co rozléhá se pokojem,
dává zelenou myšlenkám.
A oni zběsile se prohání v hlavě mé,
občas potvůrky nachytám,
jak lehtají fantazii mou.

Sypou na vzpomínky hvězdný prach,
každou myšlenku propletou
a vypouští motýli v břiše,
abych chcichotat se mohla tiše,
když dotyk křídel rozproudí,
záchvět v každém nervu vzrušením..

Fantazie to roztáčí ve velkém,
a prsty hledají tlačítka na mobilu,
mačkají jím tlačítka tak známé,
tak rychle než zapomenu,
co jsem ti chtěla se vzrušením v hlase říct..

Místo toho začnu jemně příst,
do telefonu kde ozývá se: „Ano, zlato?“
Snad umíš v předení i Ty číst,
že teď chci víc než moc,
pod peřinu s tvým „já“ zalíst,
a věnovat se těm nezbedným motýlům..

Přemlouvat Tě nebudu, kladná odpověď,
za dvacet minut je tady ..
Však co teď s představami,
co rumělec do tváří nosí..
Potvory nestoudné, to se dělá?

Dělá ! Po zádech mráz mi běhá,
ha¨, co to slyším?
Již přiletěli Tvý motýli,
tak pojď sem, jenom na chvíli,
nech je ať si s mými pohrajou..

A Ty, s veškerou pohodou,
a s vášní v očích nemalou..
Kašleš na mé motýli :D
tak co, kecat můžu za chvíli,
až touha trošičku mě povolí..
však tělo time out nevolí ..

Co budeme dělat?

Nechám lochtat motýlky,
v břiše a v každé kapce krve.
Ani nevíš, jak moc mě rve,
když zdráháš se a děláš herečku..
Tak neštvi mě Ty blbečku ! : ) a pocem !