Vlčí máky

Snílci ještě nevymřeli!
Roztahují deštníky,
aby jim nezmokly
první sny této zimy.

Chtěl jsi mi nasadit čepici
a uvázat šálu,
nech mě být! Nejsem malé děcko.
…Pláčeš…

Jsi posypaná jako koláč,
jemné sněhové vločky ti tajou na nose,
chci je slíbat…
…Tvé rudé tváře a ty sny…

Žijeme snem, ze dne na den.
My snílci, schovaní za hrnkem čaje.
A realitu trháme jak mák u cesty.
…Už si zuj prochozené polobotky…

Víš, jsi křehká jako sen o štěstí,
běžíš a mezi nohama se ti pletou
cáry našich společných snů, pamatuješ?
…Chtěla jsem tě políbit…

Oblékl sis mě jako panenku na hraní.
Už jsi spokojený? Máš cos chtěl?
Nech mě jít, dej mi prostor!
…Budu ti vyprávět…

Řekl jsi mi:
,,Ty má maličká!“
Srdce se mi rozbušilo,
nenaučil si mě milovat!

Má maličká…Ne, neboj, nikdy ti tak neřeknu.
Jsi na to moc krásná.
Donesla sis květinu
a já se vzdala snu…

Snílci umírají rychle,
nepolíbení a nešťastní.
Hvězdy jim nepadají do klína.!
…Jako tobě…