Chvíle bez spěchu

Hlasy v mé hlavě...
Šeptají mi...
"On za to nestál, neplač už."
Já přesto sedím na posteli
a do ruky si beru nůž.

Leskne se ostřím
v moji dlani.
Stačil by pohyb jediný.
Já skončila bych život tady,
ten život téměř bez viny.

Vzpomínám na chvíle
kdy byli jsme spolu,
ty chvíle šťastné,
bez spěchu.
Tys však chtěl víc,
když neměls mě,
hned k jiné šels do pelechu.

Já naivka Ti věřila.
Že máš mě rád, snad miluješ.
Byla jsem hloupá,
to teď už vím,
jak skvěle se přetvařuješ.

Však miluji Tě stále
tak co s tím dělat mám?
Když nemůžu už dále...
A bez Tebe ten život je
jak opuštěný sál.

Krvácí srdce, zápěstí...
Já se vzpomínkou na Tebe,
na chvíle krásné,
bez spěchu
odcházím přímo do nebe...