Pan Chtíč, paní Touha

Jsem pan chtíč, strůjce lidského štěstí,
našeptávám do srdce ty zvěsti:
"chlapče jdi, chyť ty sny!
neboj se, oslov jí,
nebo navždy zapomni...!"
Jsem pan Chtíč, pár veršů co jsem dohromady dal,
tu po tmě leží, čert aby je vzal,
je to prosté, zažívám to po sté,
krása pro nevzhledné i krásné,
už ji opět nechce v srdci mít,
zase nesmí pořád snít.
Proč je bát se nutné....

Jsem paní Touha, pokušení když noc je dlouhá,
dívčí duši probouzím,
ať po lásce zatouží.
Jsem krásná a nebezpečná a proto tak lákám.
"Buďto mě popadni, nebo navždy zapomni..."
Jsem paní Touha, pár veršů co jsem dohromady dala,
tu po tmě leží, smrt aby je vzala,
je to prosté, zažívám to po sté,
krása pro nevzhledné i krásné,
už ji opět nechce v srdci mít,
radši nechce ani chvíli snít,
proč je bát se nutné?