Pochybovačná

nemůže věčně bolet tíha nevědění
ty myslíš si, že ty semnou námi není
zapíráš pravdu
a nevím jestli je
a nebo není
možná jen snažíš se sama sobě lhát
nebo já jsem ten, který nám nechce přát
v prostřed vět
snad skrývá se to, co mi bere snění
někdy snad
jindy ouha
nebo mnou skrývaná touha
ne pro laciný rým
pro lásku
o té já jen planě sním!

rád poznal bych co sám vidím
nad modrou tmou
nad zlatým jasem
vždy stojím pro lásku za úžasem
jak v jasném snu
tak ve dni temném
věřím
v pravdu kterou jednou sobě řeknem
dál už nemá cenu psát
čas poví co dál, snad ne lhát...