Uvolníme spolu sílu lásky!
Uvolníme spolu sílu lásky!
Zas mátou voníš, Lásko moje,
bujná hříva Ti větrem vlá,
tak hledím na létavic roje,
a tiše šeptám: "Buď jen má!"
Perly slz sypeš ze svých očí,
všechny je slíbám, Lásko má!
Proč všude, kam má noha vkročí,
mou družkou smůla být se zdá?
Já nechci druhým nosit smutek,
chci Ti své srdce s láskou dát!
Ty brečíč! Nejraděj bych utek...
Proč smích se k Tobě nechce znát?
Když zatoužím Tě nahou svírat,
říkáš:"Chceš jen to jediné!"
To mám jen na Tě tupě zírat
a potlačovat city své?
Spusť ta stavidla, Lásko moje!
Těch slziček už bylo moc!
Já líbat chci teď rety Tvoje
a milovat Tě celou noc!
Zažehni plamínky svých očí,
bludičky, co mám tolik rád!
Ať smích zas na Tvé rety skočí,
tak honem, začni se už smát!
Jsi krásná jak voňavý vánek,
den, co z červánků povstává!
A osvěžující jak spánek,
srdce mé jenom Tebe zná!
Tak přestaň plakat, moje milá!
Už tak dost zemi smáčí déšť!
V Lásce je skryta velká síla!
Uvolníme ji spolu! Chceš?
Komentáře (14)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Krásné a okouzlující jsou hlavně ty vaše komentáře! Jednomu se až točí hlava, když to čte! Krásné mámení...
01.06.2008 18:00:00 | Kozoroh 1
Možná, že máta okouzlila...
a možná, že vesmírný let
plný "čehosi" mezi dvěma...
kéž by se láska neztratila!!
a kéž by se v ní koupal svět!!
:o)
09.10.2007 15:38:00 | Cecilka
Ani nevíš, o co přicházíš!;oD
Snad někdy jindy a s někým jiným!Jinak jsem rád,že jsi zpátky a místo toho Tvého zoufalého výkřiku je tam už něco veselejšího!
"Láska je, když ztratíme sebe a v sobě nalezneme toho, koho milujeme!"
Kdo tohle psal,ten život znal!
JDU - to kouzelné slůvko prý chrání proti robotům!
07.10.2007 17:32:00 | Kozoroh 1
Díky vám všem za milé komentáře a čertíčkovi i za něžnou básničku!Ta by mi tu mou pokazit nemohla,spíš ji jen zastínit,ale já nejsem žárlivý,naopak smekám před Tvým uměním!A Tvé upřímné verše mi tyhle stránky spíše zdobí a co dělají s mou dušičkou,to raději ani neprozradím...Díky Ti za ně!
;oD Mirek
27.09.2007 17:52:00 | Kozoroh 1
V Lásce je ukrytá velká síla,
něžnými dlaněmi mé srdce svírá
a zahřívá ho plamínky Tvých očí
vždy, když smutno mi bývá.
Říkáš, že jsem Tvoje víla
a ty se mají stále smát,
abych svým slzám vystavěla,
za klenbou řas pevný hrad.
A nikdy víc je nepustila ven,
jen s Tebou snila krásný sen
o nás a našem malém světě,
který stvoříme si na planetě
ze smíchu, klidu a pohody,
pominou prý všechny důvody
pro můj smutek a trápení,
život náš se v snění promnění.
Věř - i kdybys byl princem z Nemanic,
nemohla jsem nikdy dostat víc.
Tvá láska je pro mne drahokam,
nejcenější, který mám.
Malý komentář pro potěšení. :o) Moc hezká básníčka Mirku, doufám, že jsem ti ji svým komentářem nezkazila. Jíťa
27.09.2007 14:30:00 | čertíček24
Krásná básnička, moc! :-) Vím, že takové pocity má i můj G.P.... nemá rád, když jsem smutná... Díky za počteníčko na dobrou noc, potěšilo... :-))
27.09.2007 00:22:00 | Levandule