...Černí havrani...

V mých černých vlasech bílá čelenka,
na čistě modrém nebi havrani,
smích, když brečet by se chtělo,
to už je všechno, všechno za námi.../ nebo jen za Tebou? /

Déšť z mého srdce rány smyl,
z tvého je rovnou zahojil...
Koukám ven a vidím za oknem
pár havranů a další černý den.

Kdy už to skončí tyhle proměny?
Všechno teď jsou dny bez změny.
Otupená bolest v srdci i žaludek mi svírá,
s Tebou se vytratila všecička má síla.../ a také všechna víra /

Tak jako Smrt se táhne s temnotou,
tak táhnu se já s ní.
Nechci už slunce, nechci světlo,
maminko, prosím, zhasni!

Kytky mi zvadly v pokoji,
přesně ty, co byly od Tebe,
začíná léto, další rok
a v srdci láska nezebe.../ alespoň ne tolik co v zimě /

Necítím nic než Samotu,
tu smutnou starou paní
všechno je černé, já taky
a koukám přímo na ni.

Když se Samotou rozmlouvám
o tom, oč vše jsem přišla,
vidím, že život je jen klam
a láska se mi vyhla.../ ne, byla tady, ale Tys mi ji vzal /