Víš, ...

Víš,
já nevím jak Ti to říct.
Trvá to už dlouho,
na spoustě, spoustě míst.
No, v zásadě je všechno...
asi v pohodě.

Vím,
nic není za levno,
ani žít,
jen tak na vodě.
A pořád hledat klíč.

Chápej,
nechci Ti to dávat na talíř,
nejsem škarohlíd.
Ale je to jak nákup v obchodě,
kde nesmíš koupit nic.

Nemůžu
pořád jen pozorovat,
jak mohly věci být
a dávat ruce pryč,
narážet do hranic.

Potřebuji,
cítit ten pocit,
když ve světě je všechno...
mnohem víc než v pohodě,
nechat se tím zavalit.

Netušíš,
co že to vlastně chci,
to nejspíš proto,
že se mnou v srdci nebydlíš,
a ztratila si cit.

Neplakej,
že vlastně nemám Tě už rád,
to si nesmíš takhle brát.
Vždyť po celou dobu,
jsi byla taky jen kamarád.

Nekřič,
nemůžu za to, že přišlo
jen to, co jsi sama uhasila.
Oči dávno nejiskří, je ticho
A láska se už unavila.

Nechtěj,
abych něco předstíral,
ani ty, zatni zuby, pěst...
Prostě půjdeme dál,
ale bez společných cest.