Vzpomínka

Jde mezi kapkami deště,
a křičí "Prš ještě!"
Smyj ze mě tu špínu.

Déšť sílí,
vítr kvílí.
Dívka se té špíny nemůže zbavit.

To ale špína není,
vždyť se ji to před očima mění.
To není špína ale krev!

Ruce má od krve,
a to je od tebe.
Kde jsi ty?

Už vedle mě nestojíš,
slova na mě nepromluvíš.
U tebe už nenajdu bezpečí.

Tvá pouť zde skončila,
duše jde dál, z tebe vystoupila.
"A já tomu pomohla," tiše špitla.

Tvá krev nezmizí z mých rukou.
stal ses vzpomínkou pouhou.
A MĚ TO NEMRZÍ!