...Studánka slz...

Všechny mé slzy
slily se v pramen.
Má studánka
je mého smutku zámkem.

Dívám se do vody,
vidím tam sebe,
jak na dně zápolím,
jak voda zebe.

Ležím tam na dně,
utápím se v té slané vodě.
Koukni se dolů!
Než bude pozdě...

Ležím moc hluboko,
koukám se na Tebe.
Ty se však díváš jen
vysoko do nebe.

Prosím Tě!
Zachraň mě!
Natáhni ruku!
Sklop svůj zrak,
vzpomeň si
na naši lásku!

---

Za to, žes nepodal
mi zas svou dlaň,
vybírá si láska
až moc krutou daň.

Uděluje odevzdávat
do konce dnů mé slzy,
utopím se díky Tobě,
miláčku, moc brzy.

Posledních pár nadechnutí
ze zbytků tvé lásky
a sůl ta mi vytvoří
až nadosmrti vrásky.