Rozloučení

Cesta byla víc než krásná,
i když s drobnými opravami.
Slova, chvíle víc než vzácená,
a milovat jsem mohla doopravdy.

Však nepřítel stál mezi námi,
s kterým bojovat jsem nemohla.
A teď, čekající před branami,
chvilkovým časem jsem pohrdla.

Tvé oči pomněnek již nejsou mé,
tvůj sladký hlas též.
Již není to ruka má, co s Tebou putuje,
však ráda stále Tě mám, tomu věř.

Kapesník přítelem se stal
a vzpomínky tiší bolest.
Jak rychle čas „nás“ vzal,
ježiš, tohle nedá se unést.

Snad nejsem hodna Tvého já,
snad jsem hodně chybovala.
Na duši zůstávají slova Tvá,
a vědění, že jsem Tě milovala.

Vyhledávat již Tě nebudu,
i když bych víc než chtěla.
Snad v mysli Tvé chvilku ještě pobudu,
nechci abych na Tě zapomněla.

Tak poslední verš, poslední sloka.
Poslední veřejné vyznání.
Promiň, že láskou byla jsem hloupá,
že bolest k slzám mě dohání..

Věřila jsem v Tebe v sebe v nás,
však s Tebou to bylo jinačí.
Snad, rád mě ještě trochu máš,
a odpusť, už síly vážně mi nestačí ..

Miluji Tě ...